Západ USA 5. – 8. den

Po ranním probuzení na odpočívadle v blízkosti San Dieaga jsme zhltli skromnou snídani a vyrazili směr město s prvním úkolem toho dne, najít Wifi. To se nám podařilo na kraji metropole v klidné části města mezi mnoha firemními budovami známých technologických gigantů. Následovalo zamluvení motelu na tři noci, a jelikož jsme se mohli ubytovat až po třetí hodině, následovalo hledání první pláže, kde bychom si mohli užít sluníčko a trochu odpočinout. Podle navigace a předchozích tipů od našich amerických přátel jsme dojeli na pláž La Jolla. Prvotní problém s parkováním jsme vyřešili trochu hrubě tím, že jsme zaparkovali před jedním domem z našeho pohledu luxusnější čtvrti velmi blízko tenisového klubu a naší pláže. Po nějaké době válení se na pláži jsme vyrazili do našeho motelu ubytovat se. Vše proběhlo bez problému a tak byl zase čas vyrazit na pláž, tentokrát se jednalo o Imperial Beach v blízkosti mexické hranice. Samotný motel ležel jen pár kilometrů od Mexika. Ten den jsme již jen odpočívali a baštili pizzu.

Druhý den v San Diegu jsme měli naplánovaný zcela jasně. Jdeme navštívit Sea World. Jedná se o zábavní park se cvičenými kosatkami, delfíny a další rozličnou faunou. Vstup 70$ nebyl zrovna málo ale nedalo se odolat. Před kasami jsme byli už v době otevření, po vstupu jsme byli vyfoceni usměvavou slečnou, která nám hned dává vizitku s pořadovým číslem. Napřed jsme si mysleli, že je možné si tyto fotky stáhnout ze stránek parku ale poměrně brzy jsme zjistili, že je možné si je zakoupit přímo v parku. Této nabídky jsme opravdu nevyužili a šli hned k první atrakcí, která se jmenovala Atlantida. Sednete do lodičky, ta vás vyveze na několik metrů vysokou věž a poté volným pádem sklouznete z výšky cca 10m do vodní hladiny, která se rozstříkne všude kolem Vás. Tuto radostnou fázi si užijete rovnou dvakrát v rámci jedné jízdy. Při odchodu máte opět možnost zakoupit fotografii se svým výrazem při volném pádu. Je zvláštní, že všechny americké obličeje obsahovali úsměvy od ucha k uchu, jenom ten můj vypadal, že vidím minimálně samotného ďábla. Když už jsme byli plní adrenalinu, tak jsme vyrazili na horskou dráhu Manta. Je to klasická horská dráha, kde se ve vysoké rychlosti kroutíte na všechny strany. Jsem rád, že jsem mohl nadávat na všechny strany a místní mi nerozuměli. Fotky při odchodu vypadali stejně jako z první atrakce. Pak už jsme navštívili jenom poklidnější atrakce, již zmiňované vystoupení kosatek a delfínů. Podívali jsme se do podmořského světa, kde jsme pozorovali ryby ve velkých akváriích, navštívili 4D kino, vystoupení cvičené čtyř a dvounohé zvěře. V podvečer jsme sehnali baštu a opět jsme navštívili pláž v blízkosti motelu. Po příjezdu do motelu jsme ale dostali hlad a tak jsem se vydal najít pizzerii, která měla být podle mapy vzdálená jen několik stovek metrů. Možná tam byla, ale veškeré podniky v této části města nevzbuzovali moc důvěry, abych vešel dovnitř. Místo toho se mi naskytl zážitek jak z akčního filmu. Kdy na protějším chodníku vrávoral nějaký opilec s nožem v ruce a křičel jen tak kolem sebe „kill you“. Strach jsem neměl, americké ulice mají šířku rovnající se české čtyřproudé silnici, takže ji jen tak nikdo nepřeběhne a natož když sotva jde. Mnohem zajímavější bylo sledovat příjezd dvou policejních aut. Policisté naprosto bleskurychle zpacifikovali opilce a už ho odváželi. Akce to byla neuvěřitelně rychlá a já jen koukal s otevřenou pusou, jak to tu chodí.  Byl to náročný den plný zážitků.

Třetí den v San Diegu byl opět naplněn návštěvami zajímavých míst. První zastavení toho dne byla letadlová loď USS Midway, která nyní slouží jako muzeum. Parkování jsme trochu neprozřetelně zaplatili pouze na jednu hodinu. Po schodišti jsme vystoupali do trupu lodě, kde byli opět nabízeči s možností vyfotografování. Ty jsme minuli a pokračovali dál, kde již stály exponáty. Jednalo se o druhoválečná letadla se sklopenými křídly. Bylo zajímavé sledovat tyto stroje a přemýšlet nad tím, jak psaly dějiny. Poté jsme vyšli na horní palubu, kde stály stroje mladší, přibližně ze 70. let 20. století, tedy z války ve Vietnamu. Paluba má obrovské rozměry pro člověka, ale je dost malá pro starty letadel. Projít všechna letadla a vrtulníky zabralo nemálo času a čas se pomalu krátil.

Ještě jsme zamířili k prohlídce velitelského můstku, jednalo se o prohlídku s průvodcem v malé skupince. Pohyb po schodištích a chodbách uvnitř velitelské věže je velmi stísněný, a tak nezbývá než jít ve vláčku návštěvníků. Průvodci jsou bývalí námořníci v penzi, kteří nejlépe umí podat život v tomto plovoucím městě. Měli jsme možnost vidět na letovou palubu z pracoviště palubních velitelů, kteří měli na starost logistiku letadel, munice a paliva po palubě. Pokračovali jsme přes radiologické pracoviště až k místu kapitána s typickým kapitánským křeslem. Tam prohlídka již končila a my jsme po úzkých schodech vyšli opět na palubu. Pak jsme již zrychleným krokem pokračovali zpět na parkoviště, kde nám končila zaplacená doba stání. Času by mohlo být víc, ale i tak jsme měli zážitků dost. Další cíl dne bylo muzeum letectví a kosmonautiky nacházející se v klidné části města mezi parky. Přejeli jsme tedy k muzeu a šli jsme se schovat do stínu vnitřních klimatizovaných prostor, kde bylo výrazně lépe než venku. Hned u vchodu nás vítal sestupný modul jedné z misí Apollo, o kousek dál stála replika letounu Spirit of St. Luise, se kterým Lindberg jako první přeletěl Atlantik. Poté se již střídali expozice, ve kterých bylo k vidění toto: letecké motory staré i nové, přístroje pro radiokomunikaci, předpovědi počasí, radary, různé pomůcky pro výuku principů létání, galerie obrazů se slavnými piloty, dějiny letadel zastoupené vždy nějakým letounem z toho období. V neposlední řadě bezpilotní letouny a družice. Zde jsme již měli více času, tak jsme si v poklidu prošli celé muzeum.

Původně jsme měli v plánu navštívit ještě automobilové muzeum, které bylo hned vedle, ale únava po neustálém prohlížení něčeho nás přesvědčila, že pláž bude lepší. Zamířili jsme tedy na „naší“ pláž, ale cestou z města jsme zvolili trasu přes Coronado Bridge, do části města, která se jmenuje Coronado. Je to luxusnější čtvrť, která má odlišnou architekturu a celkový vzhled od zbytku města. Tudy jsme jenom projeli na pláž. Tam se též stala poměrně kuriózní situace. Lenka mě zahrabala do písku a jedna relaxující Američanka, co do té doby polehávala opodál, vstala a šla si mě vyfotit. Cestou do motelu jsme se stavili poprvé na naší cestě v restauraci, která neměla nic společného s fast foodem. Dali jsme si výborné tortilly a sushi, jako bonus jsme každý dostali polévku. Bylo to vskutku výborné.

Poslední den v San Diegu byl krátký, ráno jsme se zabalili a vyrazili na cestu. Museli jsme se ale zastavit ještě na Imperial Beach, kde jsme trávili mnoho času a neměli jsme ji vůbec vyfocenou, loučení to nebylo jednoduché, ale jednou nastat muselo. Po vyfotografování několika fotek jsme pokračovali opět do národních parků.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *