Jelikož jsme měli možnost během cesty vyzkoušet různé vybavení, rozhodli jsme se sepsat naše postřehy a zkušenosti, které jsme s ním měli na cestě.

Začnu tím nejdůležitějším, a to koly. Oba jsme jeli na kolech značky RB, model CRR 275. Jedná o 27,5″ horská kola s osazením Shimano Deore ve velikostech M a S. Kola fungovala bez zaváhání, řadila, brzdila a pružila tak, jak mají. Přeci jen jsme pro ně nejeli žádným nepřekonatelným terénem, ale většina cesty se ubírala po silnicích. Na kolech jsme po cca 5000km vyměnili řetězy a brzdové destičky vzadu. Ty destičky to už opravdu potřebovaly. Jedinou komplikací, kterou jsme s koly řešili, přesněji já (Michal), byly neustálé defekty. Nicméně to kolům neubírá jediný bod.

Od kol se posuneme k brašnám. Veškeré brašny jsme měli od firmy SPORT ARSENAL v nejvyšším provedení expedice. První nemilé překvapení nás čekalo už při montáži brašny na řídítka. Šrouby, které jsou použity pro stažení svorky, pomocí které je uchycen zacvakávací mechanismus brašny, jsou hliníkové. První šroub celkem záhy ukázal svou poddajnost. U dalších jsem si již dal pozor na dotažení. Stačilo by přitom tak málo, vyměnit šrouby za ocelové, případně nerezové. Na ceně by se to jistě neprojevilo. Další chyby se ukázaly až na cestě. A týkají se odolnosti při používání. Jednou při jízdě postranní brašna vyskočila z nosiče, posunula se blíž k pedálům a patou jsem ji vykopnul z nosiče. Jakmile se brašna pokulila po zemi, na několika místech se odřela, ale na jednom dokonce prodřela. Sice jenom trochu, ale dírka skrz tam byla. U expediční řady bych čekal lepší výdrž. To, že je voděodolná, nestačí. Další šrámy zaznamenala, když jsem spadnul na mokré silnici, opět se někde trochu odřela a prodřela. Naštěstí do konce cesty už žádný pád nenastal. Některé švy v namáhaných místech u plastových zacvakávacích zámků nejsou z nejpevnějších. Poslední připomínka k brašnám je jejich upevnění k nosiči pomocí hliníkových háků. Při jednom pádu, kdy jsem tlačil kolo do prudkého kopce směrem k nocovišti, mi podjely nohy a spadl jsem s kolem. Jeden hák vyskočil z nosiče a druhý se nepěkně ohnul. Narovnat se ho nepovedlo, a tak jsme pokračovali dál s ohnutým hákem, i když brašna nedržela moc dobře. I v tomto případě si troufám tvrdit, že nerezové háky by udělaly mnohem větší službu, jejich tuhost by byla mnohem lepší. Jelikož se jedná o expediční modely, které by měly vydržet téměř i nemožné, jejich kvalita není až tak vysoká a příště bychom určitě zvolili jinou značku. Sport Arsenal bychom nechali pro větší odvážlivce. Nemohu srovnat s konkurenčními modely, tak berte mé připomínky jako osobní zkušenost.

Když jsme u těch nezdarů, tak budu pokračovat stanem Loap Skaun. Na startu naší cesty měl za sebou pár výletů. A na cestě sloužil relativně dlouho. Zhruba po 75 dnech se zlomil jeden prut v místě zasunutí do spojovací trubičky. Ulomenou část jsme oddělali a používali stan v klidu dál. Prut byl kratší zhruba o 5cm, nebyl to tedy vážný problém. Po 15 dnech prasknul znova ten stejný prut, naštěstí to byla poslední noc ve stanu na cestě. Tady bych nechtěl stan nijak hanět, nejednalo se o typ, který by měl vydržet náročné zacházení, prostě jen narazil na svůj limit.

A teď už jenom v dobrém. Opravdová spokojenost panovala se setem solárního panelu a powerbanky. Popisovali jsme je v samostatném článku. Fungovaly výborně a mohli jsme díky nim dobíjet tablet a telefony. Mohli jsme klidně dobíjet i baterku do foťáku a čelovky, to ale nebylo potřeba. Bez powerbanky bych už asi nikam nevyjel, její záložní energie nás uklidňovala, vždy když jsme se museli navigovat ve městech pomocí tabletu. Samotná powerbanka se dala poměrně rychle dobít i ze zásuvky. Za hodinu jsme zvládali nabít 40-50%. Oproti tomu panel byl výborným společníkem, když pěkně svítilo sluníčko. Několikrát jsem využil toho, že jsem připojil telefon přímo k panelu. Panel má zezadu zapínací síťku, ve které jsou ukryty kabely a bez problému se tam vejde i telefon. Na druhou stranu, pokud slunce pořádně nesvítí, trvá nabíjení powerbanky pomocí panelu dost dlouho. Spíš by se dalo říct, že ji stihnete rychleji vybít. Pokud bych to měl shrnout, powerbanka je super, má hodně výstupů a využijete ji téměř vždy. Panel se rozhodně hodí do jižanských oblastí, kde není nouze o pořádný sluneční svit.

Další povedený kus vybavení, o kterém bych se alespoň v krátkosti chtěl zmínit, jsou čelovky Black Diamond Revolt. Před cestou jsme vybírali takový kus, který dobře svítí a zároveň se nám bude dobře nabíjet. Nakonec jsme vybrali model, který je možné napájet jak mikrotužkovými bateriemi, tak přes USB. Při nabíjení přes USB je podmínkou, že jsou v čelovce vloženy nabíjecí AAA články. Pak je velmi snadné pomocí powerbanky obě čelovky nabít. Na cestě jsme je využívali především v italských neosvětlených tunelech jako přední světlo a ve španělských tunelech na cyklostezce, kde mnohé z nich byly úplně neosvětlené.

Poslední kus vybavení, který je možná na první pohled nenápadný, ale výkonný a odolný, je solární světlo LuminAID. Toto světlo se dá nafouknout, dokáže plavat na vodě, je vodotěsné. Ve složeném stavu zabírá minimum místa, tak jsme ho nejčastěji vozili v mapníku, aby mělo dostatek slunečního svitu. Nikdy nás nezklamalo a mnohokrát jsme s ním svítili ve stanu nebo jsme ho využili jako poziční světlo v některých špatně osvětlených tunelech, aby nás bylo lépe vidět. Neocenitelný společník.

To jsou naše zkušenosti během putování po Evropě. Pokud byste měli nějaké dotazy, můžete nám psát do komentářů pod článek nebo na naši facebookovou stránku.